Není umění naučit se mluvit, ale naučit se mlčet...Janixka]
~ ~ ~ BLOG DVOU KAMARÁDEK TERLESS & JANIXKY ~ ~ ~
VĚTŠINA FOTOGRAFIÍ A OBRÁZKŮ V BLOGU JE NAŠE TVORBA! ©
PROSÍME, NEKOPÍRUJTE. DĚKUJEME. SP-GIRLS

Writing, Stories, Poems

Bouře

29. december 2013 at 11:18 | Janixka
Co život životem jest
nezažila jsem to,
že nebe by bylo beze hvězd.

Však dnes na mě se mračí
jak dým z tlamy dračí,
valí se na mne vlny kouře
a já bojím se té bouře,
která skrývá svoji tvář
za bleskovou zář.

Poutník v čase

4. february 2013 at 18:17 | Terless

Poutník v čase

Včera jsem potkala Poutníka v čase,
ptal se mě, kdo jsem a jestli mu zdám se.
Řekla jsem: "Na tom ale nezáleží,
protože Vám i mně jinak čas běží."

Básně a zamyšlení...

31. january 2013 at 12:14 | Janixka
Leč dříve se samozřejmostí zdál,
náš svět, jak ležel a stál.
Dnes ovšem musím podotknouti,
že i jak podkovu jej kouti,
předělat-li chceš svět ku obrazu svému,
jen přihodíš poleno do ohně
a pak snaž se jak snaž,
vyjít z toho s čistým štítem nemůžeš...

Co se děje, když spíš...II.

15. december 2012 at 22:31 | Janixka
Vanessin pokoj v domě její matky Mary. Vanessa sedí u telefonu a přemýšlí, jestli zavolat, nebo nezavolat.
Vanessa: (sama pro sebe) Co mám dělat? Už tři dny jsem se pořádně nevyspala, ale nechci podporovat Katiny představy…Nechci, aby se taky zbláznila. Jeden blázen mi v rodině stačí, dalšího nepotřebuju! Tak a je rozhodnuto nikomu volat nebudu! (zbrkle položí sluchátko zpět, až jí upadne)
Mary: (už nějakou dobu Vanessu pozoruje) Hele hele copak ti ten telefon udělal? Nemyslím si, že když s ním budeš třískat, něco tím vyřešíš.
Vanessa: (nevrle) Jo to vím taky!
Mary: Zamysli se nad tím, jak se chováš k těm, co tě mají rádi. Nemáš ani tušení co se na tebe žene. Není vhodný čas na rozepře s přáteli, budeš je brzy potřebovat…(otočí se a odejde)

Co se děje, když spíš... I.

4. august 2012 at 20:56 | Janixka
Ahojky, ráda bych vám představila svojí novou hru. Budu jí sem dávat po částech, jednu kapitolu za měsíc. Hra má čtyři kapitoly - dějství - a závěr. Doufám, že se vám bude líbit.

Kapitola 1.

Chodba kdesi ve škole. Vanessa, Kathryn a sen, co nedával smysl.

Vanessa: (ospale) Prosím, potřebuju kafe! Na dnešek jsem vůbec nespala!
Kathryn: Jak do sebe můžeš lít tu břečku už od rána?!
Vanessa: Tak za prvé, není to žádná břečka a za druhé, bez té břečky, jak ty říkáš, bych ani nevylezla z postele.
Kathryn: Ale no tak… Nepřeháněj! Nikdy jsem nikoho neviděla takhle po ránu do sebe naládovat dva hrnky kafe a tabulku čokolády. Nemůžu uvěřit, že jsi tak hubená! Kdybych to neviděla na vlastní oči, nikdy bych tomu neuvěřila.
Vanessa: Každý má přece něco, na čem je závislý ne? Pokud vím, ty taky nejsi zrovna andílek! Tuhle jsem tě viděla, jak se výborně bavíš s tabulkou oříškové čokolády a taky ti to nevyčítám… (divoce máchá rukama)
Kathryn: Ale tak to není! Já ti to nevyčítám (se smíchem). Jenom mi to přijde divný…
Vanessa: Jo a co ti na mě nepřijde divný? (taky se smíchem)
Kathryn: Takže, copak se ti zase zdálo, že jsi na dnešek vůbec nespala? Pochybuju, že jsi od půl třetí byla vzhůru jenom kvůli tomu, abys zkoukla nějakej film, protože to není tvůj styl…!
Vanessa: Jo, máš mě přečtenou co? (smích). OK! Je to divný…
Kathryn: Co je divný…?
Vanessa: Když já nevím, je to trochu praštěný… Už tak si myslíš, že jsem divná…
Kathryn: Když mi to nepovíš, nebudu ti moct pomoct!
Vanessa: Jo, jasně já zapomněla, ty vlastně umíš vykládat sny co? (smích a tajemné máchání rukama)
Kathryn: Tak hele, jestli mi nevěříš, můžeš si klidně ty svoje blbý sny nechat pro sebe! (naštvaně zrychluje krok)
Vanessa: (taky zrychluje krok, aby ji dostihla) Ale no tak, já přece neřekla, že ti nevěřím…
Kathryn: (prudce se zastaví a obrátí se Vanese tváří v tvář) Tak hele, jestli mi nevěříš, dobrá už se o tom nebudeme bavit! Ale jestli si to rozmyslíš, víš, kde mě najdeš. (Odchází do třídy)
(Zvonek)
Vanessa: (sama pro sebe) Stejně tomu nevěřím, ale co bych pro nejlepší kámošku neudělala?! (nahodí úsměv a sebevědomě nakráčí do třídy)
...

Fucking school

26. june 2012 at 9:59 | Janixka
Konec školy se blíží,
sedím v lavici a oči se mi klíží.
Zírám před sebe a nic nevidím,
kdo má prázdniny tomu závidím.
Poslední pondělí na dveře klepe,
v hrudi mi srdce jako blázen tepe.
Prázdniny jsou tu, dech se mi krátí
už zase myslím, jak škola se mi vrátí.
Nechci už do toho blázince jít,
však nikdo není schopný to pochopit!

BEAUTIFUL SOUL

23. june 2012 at 9:00 | Janixka
Co se skrývá duše,
každý chtěl by znát.
Však pouze ten, kdo miluje,
může opravdu poznat toho,
koho má rád.
.
Jednou prý každý
pozná lásku... snad.
Pro mnohé z nich
bude to blízký kamarád.
.
Jestliže však neznáš
toho, koho miluješ.
Lásky od něho nežádej,
snad mu promineš.
.
Otevřeš-li se světu,
nečekej hned zázraky.
Pověz vlídnou větu
a nenechej své obavy,
aby naplnily tvůj život
samotou...

Příběh z rohu

30. april 2012 at 23:05 | SP-Girls
Jednou jsme bloudily ulicemi cestou ze školy do kinhovny/do města, přemýšlely jsme a fotily zajímavosti okolo, až jsme narazily na (ne)zajímavý roh ulice, kde se křížily dvě cesty/ulice s cedulemi, které nesly významné datumy v historii (2. května - ? zřejmě popravení 56 příslušníků českého odboje v Terezíně 1945; 28. října - den vzniku samostatného československého státu 1918). Najednou nás napadlo, co kdybychom napsaly příběh z rohu, kde se střetávají dvě doby/události/světy? Mohl by to být dimenzionální přechod, časoprostorový "tunel", roh zlomu, průchod, nebo něco takového. Zápletka by se už nějaká našla, jde o to udělat si chvíli čas a sepsat obsah/osnovu a pak můžem začít pracovat.
...
Co si o tom myslíte? Máme to napsat? Je šance, že se to někomu/vám bude líbit?
...
...
[© Fotografie: Janixka, upraveno]

Brána tajemství

24. april 2012 at 10:10 | Terless
Brána tajemství minulých
brání všech poklady světa,
lidí pro pravdu zemřelých;
vyrytá nad ní jen věta:
.
"Hledej klid v okamžiku
přítomnosti té krátké,
nesnaž se změnit něco
v naší minulosti vratké."
.
Co se stalo, nedá se již
změnit nebo napravit,
přestože Krista na kříž
nechali krutě odpravit.
.
Už dost bylo bitev,
prohraných či vyhraných,
teď není čas pro krev,
však na mošt z hroznů raných.
.
(Toť odkaz filozofie Karla IV.,
panovníka zemí Koruny České,
zármutek stranou odhoťte,
vždyť smát se je přec hezké.)
...
...
[© Fotografie: Terless]
...
Takové malé básnické zamyšlení + fotka brány s nápisem jako důkaz, že nefantazíruji (pouze s tím nápisem, opravdu neumím latinsky, ha, kéž by...) :)

Zamčená...

9. april 2012 at 14:00 | Terless
Zamčená jsou už Zimy vrátka
na petrklíč skoro uvadlý,
skončena však nebyla pohádka,
žalostná jak anděl padlý.
Stále se Zima o moc pokouší,
posílá na Zem posly zla svého,
jen ti však mohou ji zastrašit,
kteří mají srdce čistého.
Kletbu zla mohou prolomit,
odvážní nechť jen to zkusí,
budou-li velmi silně věřit,
že dobro vždy zvítězit musí...
...
...
[© Fotografie: Terless]
(Opět "minutová" trochu naivní básnička, ale něco na tom je... :))
 
 

Advertisement