Není umění naučit se mluvit, ale naučit se mlčet...Janixka]
~ ~ ~ BLOG DVOU KAMARÁDEK TERLESS & JANIXKY ~ ~ ~
VĚTŠINA FOTOGRAFIÍ A OBRÁZKŮ V BLOGU JE NAŠE TVORBA! ©
PROSÍME, NEKOPÍRUJTE. DĚKUJEME. SP-GIRLS

December 2012

Zamčená truhla: Úvod + Rozbor I.

30. december 2012 at 11:24 | Terless |  Zamčená truhla
Je tomu skoro rok (březen 2012), co jsem se rozhodla, že napíšu knihu. Dostala jsem pěkný nápad, a tak jsem si ho poznamenala. Jenže ouha, nevěděla jsem, jak začít psát. Tak jsem to zkrátka nechala být... Pak přišly prázdniny a já měla napsaný jen rozbor na dvě stránky A5. V srpnu 2012 ale přišel najednou zčista jasna nový a lepší nápad! A tak jsem celou knihu - rozbor - musela překopat a úplně přepsat, promyslet a dotáhnout do detailu. Dokonce jsem si vyhledala i skutečná místa na Zemi a taky skutečné paranormální jevy a schopnosti, abych měla detailně propracovaný děj. Pěkně jsem si rozebrala postavy a osnovu a začala jsem psát. Ale... skončila jsem v první kapitole. Proč? No, byl konec srpna a přišla škola a já neměla na knihu čas...

Prosím, pomozte mi aspoň svým názorem na příběh, děj, námět, atd. Chtěla bych slyšet/číst názory lidí, kteří s tím nejsou seznámeni, zkrátka někdo, kdo je nestranný - ani proti, ani pro. Potřebovala bych, abyste mi poradili v mnoha věcech, už proto, že je to můj sen, vydat knihu, nebo proto, že je to taky můj první pokus o něco "většího". Taky nevím, jestli je nápad dost originální a jestli nekopíruju, i když třeba nevědomky, někoho jiného...

Ozdoby dveří

28. december 2012 at 9:00 | Terless |  Vintage cliques
Jak je vidět, tak i u starého domu, který stojí už nejméně sto let, je dochováno ještě pár krásných detailů, jako jsou například tyto světle modré dveře, které jsou ozdobené uměleckými díly - klikou a klepadlem v secesním stylu (aspoň myslím že v secesním...) :)

Ano, my jsme netopýři. Anebo můry?

16. december 2012 at 18:46 | Terless |  We Together
Nevím, jak bych to nazvala, nejspíš nějakou mutací těch dvou s tím rozdílem, že oni žijí v noci jen kvůli potravě fyzické, ale my kvůli té duševní. A co je ta duševní potrava? Umění, literatura, tvoření, vzdělávání, vše, co nás baví a zajímá. Prahneme po nových věcech tak jako netopýr prahne po hmyzu a můra (jakožto hmyz, noční motýl) po nektaru. Toužíme udělat něco, co má duši, hodnotu a hlavně to pochází z nás. Copak umělci netvoří proto, aby je jejich díla těšila? Aby uspokojovali sebe i ostatní něčím krásným? Ano a o to nám přesně jde. Ale potřebujeme vytvořit něco trvalého, něco, co naplňuje náš život. A tím je například báseň, povídka, nebo celá kniha, fotografie, obraz, nějaký výrobek, ruční práce, šperky, model šatů, steampunk,... (No jo, Steampunk. Je to zkrátka naš životní láska a závislost!) Jde především o fantazii a vložení naší duše, ale k tomu potřebujeme taky nějakou Múzu. A ta zákonitě přichází pouze v noci.

Co se děje, když spíš...II.

15. december 2012 at 22:31 | Janixka |  Writing, Stories, Poems
Vanessin pokoj v domě její matky Mary. Vanessa sedí u telefonu a přemýšlí, jestli zavolat, nebo nezavolat.
Vanessa: (sama pro sebe) Co mám dělat? Už tři dny jsem se pořádně nevyspala, ale nechci podporovat Katiny představy…Nechci, aby se taky zbláznila. Jeden blázen mi v rodině stačí, dalšího nepotřebuju! Tak a je rozhodnuto nikomu volat nebudu! (zbrkle položí sluchátko zpět, až jí upadne)
Mary: (už nějakou dobu Vanessu pozoruje) Hele hele copak ti ten telefon udělal? Nemyslím si, že když s ním budeš třískat, něco tím vyřešíš.
Vanessa: (nevrle) Jo to vím taky!
Mary: Zamysli se nad tím, jak se chováš k těm, co tě mají rádi. Nemáš ani tušení co se na tebe žene. Není vhodný čas na rozepře s přáteli, budeš je brzy potřebovat…(otočí se a odejde)

Coo?

9. december 2012 at 16:35 | Janixka |  Tierra Steampunk
Je tu ticho. Probouzím se do tmavého pokoje. Pomalu otevírám oči a pozoruji šedé stěny a díry v podlaze zakryté levným kobercem z obchoďáku, který se leskne vlivem světla dopadajícího ze zpola zavřeného okna na jeho okraj. Matně rozpoznávám kresby na stěnách a postavy sklánějící se nad mojí postelí. Snažím se vstát, ale nemohu se pohnout, jenom malá vzpomínka by stačila, abych si alespoň z části uvědomila, co se vlastně stalo. Moje ospalé oči stále nechtějí poslouchat. Strašně mě bolí hlava a pravá ruka. Snažím se jí zvednout, nebo pohnout prsty, ale nic necítím. Hlasy se zdají přicházet z velké dálky, jsou blíž a blíž. Už začínám cítit zbytek těla kromě pravé ruky. Ten děsivý pocit se rozléhal do všech částí mého těla, až jsem s sebou zuřivě cukla a všichni se na mě se starostí v očích podívali. Já už jsem se na ně taky mohla podívat, ale nejdříve jsem zkontrolovala svoje tělo kousek po kousku, jestli jsem celá, ale když jsem došla k pravé ruce, vyděšeně vykřikla, až se to rozlehlo po celém pokoji. Místo ruky se na paži viklala divná černá věc, která byla podobná mé ruce, ale zároveň tak cizí.
Nemohla jsem od té věci odtrhnout zrak - "to že je moje ruka?" Všichni dokola mi to tvrdili, že prý už se nedalo nic dělat, a tak mi museli ruku odoperovat a místo ní mi na nervy namotali něco jako elektrický obvod. Nevím přesně, co to bylo, při hodinách fyziky jsem vždycky usínala už po pěti minutách....